ZAMYŠLENÍ

11. října 2010 v 16:22 | katrin

Takze, abych zacala,
chci psat diskusi nebo spise zamysleni o nazorech lidi. Protoze svet je jaksi pro omezene poznani jednoho cloveka moc nevypocitatelny, nepristupny a je nemozne zkusit vsechny varianty toho, jak mas zit (protoze mnoho z nich vede k zahube a nemas moznost zkusit to znovu a jinak), tak si skoro vsichni lide vybrali pro ne nejlepsi varianu vykladu sveta a toho se drzi zuby nehty. Vetsinou nevedomky prevzali kombinaci nazoru z rodiny, medii a spolecnosti, neco malo taky ze skoly. Nekdo se rozhodne, ze jedina mozna zivotni cesta je resit vse logicky (logika je velmi jednoducha na pochopeni a uzivani a kdyz si vezmes dva predpoklady, vzdy dojdes ke stejnemu vysledku. Tady mame ale problem predpokladu, protoze logicky axiom je to, co je pravda a vime, ze to je pravda aniz bysme to mohli dokazat. Tedy cela logika zjednodusuje svet aby byl prehlednejsi, jenze nikdo nevi, jestli vychazi ze spravneho predpokladu a tedy si ten, kdo je v logickym mysleni dobry, muze obhajit temer cokoli.). Nekdo se rozhodne, ze bude chapat svet na zaklade tradici (a tak zavrhuje vse nove, aniz by vedel proc a ridi se radami svych predku). Nekdo se rozhodne, ze bude svet vnimat na zaklade toho, co je tou dobou ve spolecnosti jako nejrozsirenejsi nazor (to je asi nejvice lidi. Ale nikoho nenapadne se ptat, jestli to, co si mysli kazdy nebo mu hlasa televize, je skutecnost.) Asi tech typu lidi a jejich kobinaci bude vic, ale tohle sou tri zakladni, co me napadly.
Pisu to sem proto, ze sem driv byla taky takova. Treba sem si myslela, ze je dobre nekrast, nezabijet druhe lidi, chovat se k druhym tak, jak chci aby se oni chovali ke me, holit si nohy, hezky se oblekat, a vybrala sem si jeste smer zdrave vyzivy + psychologie (ale neuvedomovala sem si, ze to vse je jenom zastita meho podvedomi, jak si svet zjednodusit, abych se z hlubsiho poznani na ktere nejsem pripravena nezblaznila.) No a pak sem zazila zazitek, ktery prevratil muj hodnotovej zebricek,a ze skoro vsechno, co sem si driv myslela neni pravda. Ze pravda je irelevantni a nakonec mi doslo, ze kazdej si to takhle zjednodusuje. Nejvic je to videt u fanaticky vericich lidi a nejmin je to videt u lidi, kteri vyznavaji vetsinovy hodnotovy system.
A tak se ptam: stalo se nekomu neco podobneho? Ze veril v neco, proto a proto, a pak mu zkusenost ukazala, ze to muze byt uplne jinak? A jak se s tim vyporadal? Nevim, jestli je lepsi vymenit stary myslenky za novy unik od reality a verit v jinou "pravdu" a nebo se s tim nejak vyrovnat ale zatim to presahuje moje vedomi, takze toho taky nejsem schopna.
Taky sem zjistila, ze cim vic sem necemu verila a snazila se druhe presvedcit o te pravde, tak tim vetsi lez to byla. Ale jak rikam lez a pravda jsou oba irelevantni terminy a ve skutecnosti nejsou oddelene, i kdyz se zdanlive jedna o protiklady. Uvedomujete si nekdo toto? Ze kdyz se nekoho snazite o necem urputne presvedcit, tak ze presvedcujete spise sebe?
Tuto úvahu jsem psala také před rokem. Od té doby jsem si to jakž takž vyjasnila. Bylo to poznání toho, že moje minulé poznání bylo omezeno egem a je tak omezeno stále:)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama