VAŽME SI OVČANŮ !

14. října 2010 v 12:44 | katrin

Našla jsem článek na osudu, který vyjadřuje i můj postoj ohledně těchto věcí, proto přikládám:

______________________________________________________________________ 


   Soudím, že běžný čtenář je téměř každodenně seznamován ze všech informačních zdrojů včetně tak zvaných duchovních s různými variantami tu více, tu méně katastrofických či jinak negativních budoucností. Myslím, že nemá smysl je zde uvádět ani jako příklady. Přesto, že celkem pozorně sleduji tuto oblast, určitě bych si na některé nevzpomněl a některé asi ani neznám. Nezanedbatelnou roli zde hraje i film a televize se svými sci-fi příběhy. Ohromná převaha pochmurných či katastrofických variant budoucnosti nad pozitivními vizemi budoucnosti (momentálně se mi vybavuje jen Startrek) je v poslední době více než zřetelná.     
   Myslím, že stojí za úvahu, proč tomu tak je. Existuje více variant, ale je pravděpodobné, že se jedná spíše o souběh variant.

   Nepochybuji, že někteří autoři negativních vizí budoucnosti jsou ke svým úvahám dovedeni současným neutěšeným stavem lidské společnosti a nevidí z něho východisko. Někteří se pravděpodobně snaží svými předpověďmi negativního vývoje vyburcovat lidi z jejich "zimního" spánku a přivést je k aktivitě, která by tomuto vývoji zabránila.    

   Na druhé straně však rovněž nepochybuji, že v některých případech se jedná o cílené desinformace mající v lidech vzbuzovat strach a pasivní beznaděj. Cílem dalších je odvést pozornost od současné situace či pochmurnou vizí je přesvědčit o tom, že momentálně žijí v nejlepší možné verzi uspořádání společnosti a jakékoliv změny mohou být jen k horšímu. Stačí se podívat do diskuzí na internetu, aby nezaujatý pozorovatel zjistil, kolik lidí má za ideál volný trh a západní formu demokracie, jen kdyby byl trh opravdu volný a byla opravdu demokracie. Nelze ani vynechat úmyslné negativní programování včetně snahy vsugerovat lidem, že už je rozhodnuto a nedá se nic dělat.    

   Situace není bohužel o moc lepší ani na tak zvaně duchovních webech. Existují sice stránky, které přinášejí informace většinou z channelingových zdrojů o pozitivních vizích budoucnosti (někdy až neuvěřitelně pozitivních i pro mě bezbřehého optimistu), ale obávám se, že pro velkou většinu běžných lidí se jedná o pro ně velmi obtížně uchopitelné vize. Průchody hvězdnými branami do páté či šesté dimenze, kde budeme svými schopnostmi či možnostmi podobni spíše bohům než lidem a podobné vize nejsou pro normálního člověka ničím jiným než blábolem psychicky narušených jedinců. Možná, že je normální člověk s otevřenou myslí ještě tak schopen připustit pomoc mimozemšťanů, ale obávám se, že to přesto není vize, kterou by byl ochoten podpořit svoji myšlenkovou energií (živit egregor této vize).

   Když vyjdeme z víceméně obecně uznávaného předpokladu, že to, čemu lidé věnují svoji pozornost, si na principu rezonance přitahují do svého života, tak bohužel musíme dojít k závěru, že si lidská společnost jako celek (pomíjím jednotlivé probuzené lidi) nevytváří ve svých myslích příliš pozitivní vizi budoucnosti. 

   Chybějící pozitivní vizi budoucího stavu společnosti vidím jako závažný problém. Osobně nesouhlasím s názorem, který jsem už někde zahlédl, že stačí žít tady a teď a jakékoliv vize budoucnosti není potřeba vytvářet. Za prvé soudím, že 99 %  lidí (a to bych řekl, že je ještě optimistický odhad) se nenachází ve stavu "tady a teď". Za druhé je známo, že první musí být vždy idea, aby pak mohl následovat čin. Za třetí si myslím, že není možné si nevytvářet žádné ideje. Dokonce i ti, kteří se snaží realizovat ve svém životě stav "tady a teď" si nejdříve vytvořili či přejali ideu "tady a teď".   

   Proč chybí pozitivní vize budoucnosti? Důvodů je více a některé z nich se pokusím uvést a objasnit.

   Lidé většinou velmi dobře vědí, co nechtějí, ale málokdy mají komplexnější představu o tom, co by chtěli. Mezi těmi, kteří nejsou spokojeni se současným stavem (což je možná už dnes opravdu velká většina lidí) je velmi široké spektrum i velmi se lišících názorů, které jsou mnohdy velmi nesmlouvavě obhajovány.

   Velká většina nepředpokládá to nejpodstatnější, a to je změna těch, kteří budou jakýkoliv nový systém realizovat, a to je lidí. Tím se dostávají do slepé uličky, protože jakýkoliv sebelepší systém narazí na problém, že pokud jej budou realizovat "dnešní lidé", dojde zřejmě zákonitě k jeho deformaci a zneužití ve prospěch pouze malé části lidí tak, jak se to doposud stalo vždy ve známých dějinách.

   Jakýkoliv pokus o systém, jehož cílem je spravedlivější rozdělování nejen finančních prostředků, je bez dalšího zkoumání označen za komunismus a jeho autor v lepším případě za soudruha, v horším za bolševika. Dalším oblíbeným argumentem je, že to už tu bylo, a že se to neosvědčilo. Když pominu to, že reálný socialismus neměl s komunismem nic společného a i ten byla spíše parodie než socialismus, tak jsem přesvědčen, že ne každý systém, který není založen na volném trhu, musí být komunismem. Osobně si myslím, že myšlenka komunismu založená na vědeckém materialismu (opomíjející zcela duchovní stránku) a realizovaná tak jak byla realizovaná a kým byla realizována zrovna v Rusku, tj. v zemi, kde pro to byly nejméně vhodné podmínky, nebyla náhodnou hrou osudu, ale měla za úkol splnit více cílů. Jedním z nich je ten, aby v době, kdy společnost začne pochybovat o kapitalismu jako o nejlepším možném systému, byla jakákoliv myšlenka na spravedlivější uspořádání společnosti snadno smetena se stolu s tím, že to už tu bylo a víme jaké byly výsledky.

   Přes všechny výše uvedené důvody, které vytváření pozitivních vizí ztěžují, jsem přesvědčen, že je potřeba tyto vize vytvářet a pracovat na nich. Ideálem (bohužel momentálně s vysokou pravděpodobností nedosažitelným) by bylo vytvořit z těchto vizí jednu, která by byla přijatelným kompromisem pro většinu lidí (míněno lidí, kteří se o něco takového vůbec zajímají). Dle mého názoru by mělo smysl vytvářet tuto vizi pro jakési přechodové období, protože vytvářet systém pro období po transformaci se mi v tomto okamžiku nezdá ještě příliš smysluplné.
   Co však považuji za podstatné je to, aby základní princip současného systému, tj. konkurence, byl nahrazen principem kooperace v systému novém.  
  
   Protože základním předpokladem pro funkci nového systému jsou lidé, věnuji se v druhé části článku tomuto tématu. 

   Nejsme všichni na stejné úrovni. Ano každý odpovídá za své činy, ale musíme mít pochopení. Dnes je potřebné se na věc podívat tak, že nemá smyslu vinit pouze lidi a označovat je jako ovčany. Každý z nás jsme se narodili s jinými předpoklady a do jiného prostředí a do jiných podmínek. Každý z nás včetně rodičů a předků byl ovlivněn dlouhodobou manipulací a desinformací. Ne každý měl to "štěstí", aby mu podmínky jeho inkarnace umožnily tuto manipulaci a desinformaci prohlédnout. 

   Nabízím přirovnání - přichází tsunami a je nutné co nejrychleji se dostat co nejdále od pobřeží. Mezi lidmi jsou malé děti, nemocní, staří - prostě všichni nejsou na stejné úrovni z pohledu schopnosti rychle utíkat do vnitrozemí. Je smysluplné těmto pomalejším nadávat, že jsou malí, staří, nemocní nebo má smysl, aby ti, kteří jsou silní a rychlí jim pomohli? A to si dovolím ještě připomenout, že ani toto přirovnání není zcela přesné, protože tito slabí nebyli po staletí a možná tisíciletí manipulováni k tomu, aby byli slabí.    

   V této souvislosti se cítím povinen reagovat na teorie o tom, že je nutné se pouze rozhodnout, a každý že máme tuto možnost. Pokusím se svůj postoj k této věci vysvětlit opět na příkladě.
    Máme skočit 150 cm do výšky. Pro většinu lidí je to neproveditelný úkol, protože někteří i na výšku 50 cm potřebují schůdky nebo žebřík. Přesto jsou lidé, kteří říkají, že stačí se jen rozhodnout. Přitom to říkají většinou lidé, kteří (minimálně dle vlastních slov) skáčou 200 cm. Tato rada má smysl víceméně pouze pro ty, kteří již skáčou 140 cm a nevědí, že mohou požádat rozhodčí o zvýšení na 150 cm nebo k tomu zatím nenašli odvahu.

   Pokud použiji uvedeného přirovnání, tak máme mnoho oblastí, kde stojíme před nějakou pomyslnou laťkou. Sám u sebe si uvědomuji, že jsou oblasti, kde možná už stačí jen požádat rozhodčí o zvýšení na 150 cm a pak se rozeběhnout. Na druhé straně jsem si rovněž vědom, že je i mnoho oblastí, kde mám laťku zatím jen na 50 cm a beru si raději schůdky a nezbývá mi než s obdivem pohlížet na skokany plavně se přenášející přes laťku 150 cm a vyšší. A to se stále pohybuji jen v rámci této inkarnace.   

   S tímto vědomím není pro mě obtížné pochopit, že pro jiné bytosti je zatím v některých oblastech ještě 150 cm vzdálený cíl a naopak jim mohu dodat odvahu k překonání vyšších výšek nebo případně (mám-li k tomu vlohy) jim poradit, jak na to. Rozhodně však nepovažuji za smysluplné jim to vyčítat, nebo dokonce neschopnost většiny překonat laťku na výšce 150 cm předhazovat těm, kteří pilně trénují a už skáčou alespoň 120 až 140 cm. Ti, kteří potřebují schůdky na překonání 50 cm si o skocích nad 150 cm většinou ani nečtou.   

   Díky jedné moudré bytosti jsem si připomněl jednu skutečnost, která se mi v poslední době jaksi nějak vytratila z mé "operační paměti". Transformační proces lidstva a Země je o zvyšování celkové frekvence vibrací lidstva a Země, které bude probíhat tak dlouho, dokud nedojde ke kvantovému skoku na vyšší úroveň. V tomto procesu hrají roli frekvence vibrací všech bytostí zde zúčastněných. Nesmíme však zapomínat na to, že frekvence vibrací není dána tím, kolik kdo absolvuje duchovních seminářů a přednášek, kolik přečte duchovních knih, jakého dosáhne filozofického poznání, ale především tím, jak žije, miluje, jaký má vztah k druhým a sobě.
   Osobně jsem přesvědčen, že například v Česku jsou statisíce a možná miliony lidí, které jsou láskyplnými, milujícími bytostmi, které pomáhají druhým, i když nikde nečetli ani neslyšeli, že by tak měli činit, aby si "nekazili karmu". Znám ve svém okolí několik takových bytostí, o kterých jsem zcela přesvědčen, že pokud by došlo k tomu, co je nazýváno oddělování zrna od plev, prošli by "bez ztráty kytičky" (doufám, že to není výraz jen pro pamětníky), na rozdíl od některých lidí dávajících na odiv svoji duchovnost. A jsou mezi nimi i lidi, kteří se dívají na televizi (včetně seriálů), chodí nakupovat do supermarketů a věří doktorům (dokonce se nechávají i očkovat proti chřipce) a novinám. Zdá se mi, že často soudíme běžné lidi zbytečně příkře. Moudrost prostých lidí je někdy udivující. 

   Rád používám podobenství pro vysvětlení některých jevů. V tomto případě se mi zdá vhodné přirovnání k teorii expandujícího vesmíru, kdy kosmologičtí teoretici došli k závěru, že expanzi našeho vesmíru způsobuje temná energie, která tvoří dle různých odhadů cca 80 % hmoty vesmíru (pomiňme pro tyto účely, zda tato teorie popisuje skutečnost pravdivě). Temnou je energie nazývána z toho důvodu, že ji nejsme schopni zatím nijak vnímat. Název není tedy dán její negativní charakteristikou (jak by to národ duchovní mohl chápat). Obdobně "temnou" (z pohledu duchovního "světlou") energií, tj. energií, která není příliš vidět, je pro expanzi transformace energie těchto "obyčejných" lidí, jejichž frekvence vibrací má na celkovou úroveň frekvence vibrací lidstva a Země dost podstatný a možná i rozhodující vliv.

   Proto nabádám k tomu, abychom my "duchovňáci" byli podstatně shovívavější k mnoha z těch, které máme zařazeny v kategorii ovčani. I když si myslím, že lze očekávat, že tento speciální poddruh ovčanů (ovčané láskyplní) nikdy nepůjde demonstrovat, házet politiky do Vltavy, psát či podepisovat plamenné výzvy či provádět jiné podobné aktivity. Přesto prosím všechny, kteří čtou tento článek: "Važme si těchto lidí!"    
     
   Pokud se z toho pohledu vrátím ke svému článku "Současný vývoj situace na Zemi", tak je mi o něco bližší postoj tak zvané první frakce prosazující rychlejší průběh transformace. Je pravděpodobné, že pro transformaci jednotlivých lidí nebudou tolik rozhodující pouze jejich myšlenky v současnosti, ale bude rozhodující jejich celý dosavadní život. Je totiž daleko jednodušší změnit názor, protože, jak říká klasik, jen hlupák nemění svůj názor, ale daleko těžší je změnit sebe. To už není jen otázka hodin či dnů, to už je nejen o rozhodnutí, ale i o práci na sobě. V kronice života jsou zaznamenány všechny naše činy, jejich motivy a všechny naše myšlenky a "soudce" je nepodplatitelný. 

   Věřím, že stále je pro mnohé čas se rozhodnout a změnit se, zejména s pádem informačního embarga. Jen si myslím, že rozhodnutí o vlastní změně nebude fungovat, pokud motivem změny nebude pochopení základních principů, ale pouze snaha úspěšně přejít na "druhý břeh" transformace. 

   Zbývá stále nemalé množství lidí, kteří mohou pochopit a rozhodnout se. Mimo jiné i pro ně jsou velmi důležité vize pozitivní budoucnosti. Jaký smysl by mělo pro lidi rozhodnout se o svém probuzení a změně, pokud mají k dispozici pouze katastrofické verze budoucnosti? Ne že bych osobně pochyboval, že to má i tak smysl, ale vžijme se do myšlení běžných lidí.        

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 cajovnaprozeny cajovnaprozeny | Web | 14. října 2010 v 12:48 | Reagovat

no, to je pravda, nic není černobílé a házet všechny do jednoho pytle není dobré. Stejně jako jsou materialističtí fanatici, jsou i duchovní fanatici.
A pak se v tom člověku, vyznej!

2 putující oblak putující oblak | Web | 14. října 2010 v 16:20 | Reagovat

"Ničemu nevěř."

...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama