PŘEDSTAVA BUDOUCNOSTI

12. října 2010 v 10:45 | katrin

Když mi bylo 9 let, tak jsem jela ve vlaku za babičkou. Vždycky jsem si vymýšlela různé příběhy. Napadlo mě napsat knihu o tom, co se stane v roce 2013. Měla mít název: Konec světa. Říkala jsem o tom tátovi a sestrám, že napíšu knihu o konci světa v tomto roce (nevím, jak mě tento rok napadl - jestli jsem o tom slyšela, nebo si to úplně vymyslela. Když mi bylo devět, byl rok 1996. Nevím, jestli se v tomto roce mluvilo o konci světa v roce 2013. Konce světa v roce 2000 ani 2001 jsem se nikdy nebála.). Také jsem jim říkala, že když napíšu tuto knihu, tak pak budu slavná, protože každý uvidí, že se vyplnila a přitom jí napsalo devítileté dítě. Nenapadlo mě, že když bude konec světa, tak už slavná asi nebudu..
Tak tedy přenesla jsem se do roku 2013 a viděla jsem zničenou Prahu. Vypadala jsem pořád trochu dětsky a byla jsem s nějakým klukem, který měl krátké světle hnědé vlasy a taky vypadal trochu dětsky, v sutinách. Schovávala jsem se s ním v nějakém rozpadlém baráku. Všude okolo byli lidé, kteří byli pro nás nebezpeční, ale žádné jídlo. Měli jsme pistoli a asi jsme i někoho zabili. Chtěla jsem vymyslet začátek, proč k tomu došlo, ale moc mi to nešlo, nebo si na to už nepamatuju. Ale v roce 2013 už byl skoro konec. Našli jsme si nějaké jídlo tajně a přežili (i když docela v útrapách). Nakonci moc lidí nezbylo, skoro nikdo z Prahy nezbyl. Byla jsem já s ním a byla jsem těhotná. Pak jsme se spolu snažili obnovit svět, ale ne takový jaký byl dřív, ale s jinými pravidly. Naše dítě mělo být nová rasa lidí. Taková mírumilovná rasa, která přemýšlí jinak než naše společnost.
No napsala jsem asi jenom první stránku a pak mě to psaní přestalo bavit. Ale tuto vizi si pamatuji. Nejzvláštnější na tom je, že v té době, co jsem toto psala, jsem byla zamilovaná do kluka, který byl vysoký, hubený a nepodobal se tomu klukovi v této představě. I jsem věděla, že to není tento kluk. Ani o těhotenství jsem nikdy neuvažovala. Prostě mě toto všechno napadlo, když jsem si představila rok 2013. No a teď chodím s klukem, který se podobá tomu klukovi z té představy (v té představě jsem ho neviděla přesně, spíše takový obrys). Chtěla jsem odjet z Prahy když by se něco začalo dít (bojím se roku 2012), ale on mi řekl, že by za každých okolností zůstal v Praze. No a taky je divné, že jsem tam neviděla svojí rodinu. A bylo mi to jedno.

Popíšu tady zhruba další svojí představu, kterou jsem měla asi před dvěma lety a necítila jsem při tom city. Představila jsem si, že jsem se rozešla se svým klukem. Našla jsem si jiného. Zažila pár dobrodružství a vydělala si peníze. Pak jsem se rozešla s tím druhým a vrátila se do Prahy. Začla jsem bydlet ve svém bytě a pozvala toho prvního kluka na vodnici. Měla jsem psa, kterého jsem si pořídila s tím druhým klukem. Dali jsme se dohromady s tím původním klukem. Vypadala jsem jinak než vypadám teď. Tento příběh se splnil, tedy jeho kostra, kterou jsem tu popsala. 50 procent toho se nesplnilo, ale v té době jsem si představovala příběhů několik a byly protichůdné, takže se splnilo z každého něco.
Splnilo se: Rozešla jsem se s původním klukem, bydlím sama v bytě, mám vodnici, mám
psa, kterého jsem si pořídila s bývalým, dala jsem se dohromady s původním klukem.
Nesplnilo se: vzhled, nevydělala jsem si peníze, nebydlela jsem s tím druhým klukem v ČR.

Pak jsem si představovala další příběh, ten tu nechci uvádět. Ale také se mi začal plnit. Během toho jsem si vzpoměla na to, že se mi příběh plní (už proti mé vůli, protože jsem si nepředstavovala nic moc dobrého,ale bylo mi to jedno, protože to také bylo bez emocí). Chtěla jsem zvrátit konec toho příběhu a musela jsem do toho dát hodně energie. Ale nakonec to dopadlo jinak díky mému vědomému úsilí. Kdybych se vědomě nesnažila, tak by to dopadlo asi na 99 procent tak, jak jsem si to představila.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama