POSTAVA

19. října 2010 v 13:37 | katrin

Je to jednoduché. To, na co myslíš, se ti splní.
Takže když si budeš myslet, že cvičením zhubneš, tak se ti to vyplní. Když si budeš myslet, že můžeš cvičit jak chceš a stejně nezhubneš, tak se ti to vyplní. Když budeš myslet na to, jak jsi tlustá, tak se ti to vyplní. Fantazii v tom, co si myslet a takto si to přitáhnout do života, se meze nekladou.

Tohoto využívá reklama. Ano, je pravda, že špatná životospráva ti přivede celulitidu (v neznatelnym množství). Ale také je pravda, že když se budeš koukat na reklamy proti celulitidě, tak na ní začneš myslet. Pak se podíváš, jestli jí náhodou taky nemáš. Podíváš se pohledem jako pod mikroskopem. Uvidíš, že úplně dokonalý to neni. Začneš se bát, že zachvíli budeš mít tu celulitidu úplně. A pak to dopadne tak, že 18ti letá holka používá přípravky proti celulitidě a zároveň jí i trpí. Pomohou jí přípravky? Můžeš hádat dvakrát.

Proto si myslím, že mám dokonalou postavu. Jsem hubená a mám akorád svaly. Nic bych neměnila. Pokud bych byla s něčím nespokojená (jakože nejsem), tak bych si začala představovat, že mám to, po čem toužím a snažila bych si to vsugerovat. Výsledek se dostaví už do měsíce.

Pokud máte o této metodě pochybnosti, tak se někdy sebe sama zeptejte. Na co mi to je, že se nervuju s postavou? Přináší mi to štěstí?

Co se stane, když si budu upřímně myslet, že jsem hubená a vsugeruji si to, a přitom mám
nadváhu? Začnu se oblíkat tak, jak bych se oblíkala, kdybych měla ideální postavu. Vezmu si třeba minisukni. Hrdě půjdu na Václaváku. Lidé se otáčí a já si říkám: óóó jak mi to sluší. Budu spokojená.
Co se stane, když si budu upřímně myslet, že jsem hubená a vsugeruji si to, a přitom
hubená jsem? Začnu se oblíkat tak, jak bych se oblíkala, kdybych měla ideální postavu. Vezmu si třeba minisukni. Hrdě půjdu na Václaváku. Lidé se otáčí a já si říkám: óóó jak mi to sluší. Budu spokojená.
Co se stane, když si budu myslet, že jsem tlustá a přitom jsem hubená? Zahalím se do
hadrů skrývajících postavu. Půjdu shrbená po Václaváku. Pár lidí se na mne letmo podívá a já si říkám: óóó jak jsem tlustá. A stydím se. Jsem nešťastná.
Co se stane, když si budu myslet, že jsem tlustá a přitom tlustá jsem? Zahalím se do
hadrů skrývajících postavu. Půjdu shrbená po Václaváku. Pár lidí se na mne letmo podívá a já si říkám: óóó jak jsem tlustá. A stydím se. Jsem nešťastná.

Co jsem chtěla říci výše uvedeným? Že ostatní lidé si můžou myslet co chtějí a vy to neovlivníte. Jediné, co můžete ovlivnit, je to, co si myslíte. A nemusíte si myslet to samé, jako ostatní lidi.
Co se stane, když jste tlustá a půjdete po Václaváku v minisukni? Lidé se za Vámi otočí a řeknou si: Ježiš, jak si mohla vzít tohle na sebe, když na to nemá postavu. Jdou dál a do 5ti minut na Vás zapomenou. Vaše prožité štěstí ale neurčuje, co si myslí ostatní. To určí pouze to, jak vy sama pro sebe si vyložíte reakce okolí. Jenom každý sám má v moci svou realitu.
Tedy vy si můžete vyložit otočení se za vámi jako lichotku nebo jako katastrofu nezávisle na pravém motivu otočení. Běžně toto lidé dělají, ale skoro vždy ve špatném smyslu (sluší mi to a někdo se otočí, já se dívám, jestli nemám něco divného na obličeji). Proč to nedělat v tom dobrém? Neradi lžete sami sobě? A myslíte si, že je možné se dobrat absolutní pravdy, když se jedná o myšlenky nebo motivy druhého člověka? Vždycky si lžeme, domýšlíme..

Co se týká jídla, tak to má na postavu také vliv, ale podstatně menší než psychika. Přečtěte si mojí vychytávku o jídle a pokud se budete řídit podle sebe, neztloustnete ani gram.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama