LUCIDNÍ SNĚNÍ

12. října 2010 v 11:49 | katrin

Měla jsem blbej den v práci a chybí mi nějakej vitamín nebo minerál, tak jsem byla hodně unavená. Šla jsem z práce domu a téměř hned spát - na to jsem se celej den těšila a chtěla jsem mít nějakej pěknej sen. Ale jak jsem šla spát brzy, tak jsem se někdy uprostřed noci probudila. Nemám závěsy, takže mi měsíc svítil do obličeje a nemohla jsem pak usnout. Stále jsem se převalovala a když jsem byla na břiše, tak už jsem se konečně uvolnila. A asi jsem se odpojila od těla, protože jsem normálně hejbala s rukama, ale nic necejtila. Jakože nejdřív jsem s nima pohla směrem dozadu a necejtila deku. Tak si říkám to je divný zkusim je dát před sebe (před sebou jsem měla postel na který jsem ležela). A normálně jsem dala ruce dolu před sebe jakoby nic. Bylo to divný, byla jsem jakoby v prostoru a nechápu, na čem jsem ležela. Tak jsem si uvědomila, že můžu zkusit astrální cestování, ale začla jsem se zas bát, takže jsem šla radši zas do těla..

Zkoušela jsem znovu usnout, ale párkrát jsem se ještě odpojila. Pak jsem konečně usnula (někdy k ránu) a zdálo se mi, že jedu někam autobusem do kopce abych tam něco udělala (už nevim co). Napadlo mě - kdyby ten autobus jel po chodníku, bylo by to kratší, spěchám. A co se nestalo - autobus jel po chodníku. Pak jsem si nějak uvědomila, že nejsem v autobuse, ale že jdu pěšky. A to jsem zjistila, že spím a tohle se mi jenom zdá. Koukla jsem se na svoje tělo a zjistila, že žádný nemám a že jakoby letím (spíš se pak ukázalo, že to jsou velký skoky). Tak jsem si řekla ty jo to je super, to jsem vždycky chtěla zažít, a prohlížela jsem si krajinu pod sebou. Vznášela jsem se po štěrkový cestě do kopce. Nahoře byl nějaký větší kámen na který jsem se potřebovala dostat, abych viděla dál. Když jsem o sobě zapochybovala, tak jsem na něj nemohla vyskočit, ale pak to šlo. Z výhledu jsem viděla město u moře, mohlo to být někde v Arábii nebo v Řecku. Z jednoho domku vyšel nějaký pán divně oblečený a v ruce měl nějaký starý papíry. Zrovna vycházelo slunce a on si z nich něco četl. Tak jsem si řekla - zkusím, jestli mě vidí - a šla jsem k němu. Vůbec si mě nevšiml, tak jsem mu zkusila vzít z ruky ty papíry, ale to mi nešlo. Tak jsem si pomyslela: To je dobrý, jsem neviditelná, zkusím se podívat, kde je sestra (někam šla a ještě se nevrátila). To mi ale v hlavě začala hrát melodie zvonění mobilu. Myslela jsem si, že mi volá a tak jsem se chtěla probudit, abych jí to mohla zvednout. Jenže když jsem se probudila, tak nic nehrálo a jenom se mi to zdálo.

Zdálo se mi ještě hodně snů, ale moc si je nepamatuju. Pamatuju si, že se mi zdálo, že jsem se zas odpojila od těla (to se mi možná nezdálo:) a vzpomněla jsem si, jak mi hrálo to zvonění v hlavě. Zkusila jsem si vyvolat nějakou písničku a šlo to. "Pustila" jsem si docela dost písniček, zesilovala jsem to a zeslabovala, přeskakovala jsem podle nálady od písničky k písničce. Většinou jsem si pouštěla RNB. Lepší než mp3:) to se chci taky naučit v reálu, docela se to hodí když na tebe mluví někdo nudnej nebo tak.

Pak se mi ještě něco zdálo a uvědomila jsem si zas, že spím, ale jakoby jsem se probudila do jiného snu (myslela jsem si, že už jsem v realitě). V tom snu jsem se pak šla kouknout do zrcadla a tam jsem viděla, že mám jiný vlasy, tak jsem zas zjistila, že to je sen. Jenže jsem se dostala do dalšího. Víc si toho nepamatuju. No byla to dlouhá noc. Ale divný na tom je, že u toho lucidního snění jsem se vůbec nebála (jako se bojim u AC) a vzpomněla jsem si na to, že se celej život pohybuju ve snech timdle stylem. Taky v tom snu vypadalo všechno tak reálně, že by mě nepřekvapilo, kdyby tahle realita byl jenom jeden z mnoha snů..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Klarushee Klarushee | Web | 12. října 2010 v 11:51 | Reagovat

Máš úžasný blog =)

2 yxc yxc | E-mail | 18. srpna 2011 v 1:18 | Reagovat

Katrin, to lucidní snění je zajímavá věc,
jako, kdyby člověk přestoupil do jinýho světa, a když je dost silnej, tak si ten svět může řídit  a přát si, co se má v tom snu stát a ono se to stane, a je to, jako skutečnej svět, a kdyby se člověk už neprobudil, z toho snění, tak to bude považovat za realitu, i když fizický, hmotný tělo jen někde leží.

Jack London, Tulák po hvězdách,
měl ten opilec snad nakonec pravdu. :-D

3 Katrin Katrin | 8. září 2011 v 21:39 | Reagovat

[2]: no to jo, tuláka po hvězdách jsem taky četla a kniha je to dobrá :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama