JÍDLO

19. října 2010 v 13:36 | katrin

Už toho o tom, co a kdy máme jíst, bylo napsáno mnoho. Jenže víte, která z těch pouček je pravdivá? Ani jedna.

Také jsem toho vyzkoušela mnoho. Nakonec jsem zjistila, že hlad je od toho, aby ti určil, kdy se máš najíst. Chuť je od toho, aby ti určila, čeho se máš najíst. A pocit nasycenosti během jídla je od toho, aby určil, že jsi už najedený. Zvláštní, že mezi všemi těmito poučkami toto nikoho nenapadlo.

Když je žena těhotná, tak se tento názor přijímá. Měla by jíst to, na co má chuť, protože její tělo nejlépe pozná, co je pro ní teď nejlepší. Měla by jíst množství, které uzná za vhodné. Proč by to ale mimo těhotenství mělo být jinak?

Jako bonus když začnete praktikovat toto bude, že sami jenom podle své chuti poznáte jakýkoli druh konzervantu. Mám to vyzkoušené. Od té doby, co jím podle programu mého těla, jsem se to naučila takto:
  • Sním něco, co mi chutná. Kouknu na obal. Je to bez chemie, nebo jenom minimum chemie.
  • Sním něco, co mi chutná, ale má to podivnou příchuť. Kouknu na obal. Je tam nějaká divná přísada, jinak bez chemie. Zapamatuju si podivnou příchuť a přiřadím jí název. Např. Benzonát sodný nebo Našleháno dusíkem. Potom jím něco jiného. Divná příchuť. Zkusím jí identifikovat. Myslím si, že tam je např. sorban draselný. Kouknu na obal. A ano, na 99 procent tam je. Takto jsem se naučila poznat jen podle chuti zatím asi 7 chemií, ale myslím, že možnosti jsou neomezené. Když jídlo jím, tak poznám, co tam je a ani se nemusím koukat na obal.
  • Sním něco, co mi nechutná. Kouknu na obal. Je tam mnoho kombinací divných přísad. Toto "jídlo" vyhodím.

Z mé zkušenosti Vám jenom mohu říct, že mi nikdy nechutnala jahodová příchuť (aroma uměle vyrobené). Jahody ano. Když jsem byla v cizině, tak mi tam nechutnala vanilková příchuť. U nás ano a vanilka mi chutná. Tam měli trochu jinou. To, co mi nechutnalo, jsem nejedla. Asi po dvou letech jsem se dočetla, že jahodové a vanilkové aroma se vyrábí z pylin. Kdybych neposlechla svojí chuť, tak bych to přestala jíst, až po prohlášení společnosti, že to je vlastně nezdravé (společnost to u všeho uzná tak po 10ti letech). Myslím, že se vyplatí věřit sobě víc, než komukoli jinému. Takhle vím o hodně věcech, že nejsou zdravé, o 10 let dopředu, než to "objeví" vědci. Proč ostatní lidé věří vědcům víc než sobě? Není to škoda?

PS: těch příkladů kdy mi něco nechutná a pak se zjistilo, že to není zdravé mám mnoho, ne jenom tendle jeden.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama